Co o nás (ne)říká životopis
Už jsme si zřejmě zvykli, že s každým rokem přibývá týmových hráčů s tahem na branku, ambiciózních, flexibilních, odolných vůči stresu... Životopisy jsou čím dál tím častěji plné podobných smysluprostých hesel. Jsou to symboly – každý už ví, co se za nimi má skrývat, ale jestli se to tam opravdu skrývá, jestli člověk takový opravdu je, to stejně poznáte až při osobním setkání. (Koneckonců – „nabídka“ přesně kopíruje „poptávku“, stačí si přečíst nějaký inzerát na volné místo – takové požadavky na uchazeče jsou, tak takové dovednosti a schopnosti uchazeč uvádí.)
Příklad toho, co personalista čte versus co člověk skutečně dělal: Asistentka generálního ředitele, ta a ta banka, 2 roky. Když nemáte co víc do životopisu napsat a přitom s jedním zaměstnáním a vzděláním je životopis poněkud chudý, doplníte k tomu bohatou náplň práce: vedení kanceláře, zápisy z jednání, překlady, sjednávání schůzek, přepojování hovorů. Zřejmě to nebude úplně přesné, protože se většinou jedná o NEpřepojování hovorů. Což je dovednost, kterou mnoho asistentek dotáhlo k dokonalosti a je velká škoda, že se to do životopisu nedá uvést jako zvláštní schopnost.
Personalista tedy čte: Asistentka generálního ředitele banky, 2 roky. Když hledá asistentku, tohle je ta pravá. Ale opravdu?
Příklad z praxe: Můj šéf na mě první měsíc krom pozdravu nepromluvil. Neměla jsem žádné zkušenosti, jedno zaměstnání prostě musí být to první, a on pochopitelně neměl chuť mě zaučovat. Když něco potřeboval, obracel se výhradně na moji starší kolegyni. Občas vyšel ze dveří a na jazyku měl nějaký úkol, když však uviděl, že jsem v kanceláři sama, povzdechl si, mávl rukou a zacouval zpět k sobě. Sem tam jsem něco přeložila z angličtiny, vysypala popelník. Uvedla návštěvu, donesla kafe, umyla nádobí.
To by asi personalista koukal! (pak se to samozřejmě zlepší, okoukáte od zkušenějších, co a jak, a šéf si konečně zapamatuje vaše jméno :-)
Další podle mě neocenitelná výzbroj je schopnost zapamatovat si tváře, jména a s nimi spojené události. Jenže jsem ani na to bohužel nenašla žádné moderní heslo nebo zaklínadlo, které dnešní personalista v cívíčku hledá, když zkušeným zrakem rychle přelítne stránku a do paměti si uloží jen klíčové parametry. Že by „networking“?
Nejsem sportovní typ, tak jak můžu být týmový hráč?
Co to je „tah na branku“?
A jak se říká těm ostatním úžasným schopnostem? A má o ně vůbec někdo zájem?
Kateřina Havlová
Klikaři a elitáři (aneb zaplať za to, že platíš!)
Že prý už se už děti od raného věku pěkně škatulkují na outsidery a elitáře. Ambiciózní prachatí rodiče dávají děti do soukromých škol a školek, kde se vytváří kliky a vůbec celá ta banda jsou jedna velká klika. Zkrátka elitáři.
Kateřina Havlová
Rovné příležitosti naruby
Zavedou se kvóty. 50 % ať je to fér. A ať je to úplně fér, tak rovnou ve všech oborech.
Kateřina Havlová
Kam se ženeš, člověče?
Žijeme v hektické době. Stresujeme se, lítáme sem a tam. A ono nám to snad navíc ještě vyhovuje!
Kateřina Havlová
Kultura má zelenou aneb žádné barbarství
Řečeno slovy Sira Humhrey Applebyho (Jistě pane ministře): „Hudba, kterou nikdo nepotřebuje slyšet, obrazy, které nikdo nepotřebuje vidět, to přece nemůžete nechat zaniknout jen proto, že to nikoho nezajímá.... To by byl konec civilizace tak jak ji známe.“
Kateřina Havlová
Ahoj v blázinci
Jak zlepšit svůj život? Jak zvýšit svou spokojenost? Jak si život užít? Přibližný přepis rozhovoru, který byl součástí jednoho terapeutického koučinku.
Kateřina Havlová
Člověk jest jméno mé, Havel a Rath jen příjmení
Ptají se Nováků a Novotných, jestli ten populární „Petr“ je nebo byl jejich příbuzný? Možná jo. Nováková ani Novotná jsem nikdy nebyla, tak nevím. Ale jak jsem zjistila, i s méně obvyklým příjmením si můžete docela užít.
Kateřina Havlová
Chceš spokojené dítě? Tůdle!
Pro všechny zavrženíhodné nekojící matky, které odmítají dát svým dětem to nejlepší...
Kateřina Havlová
Jak jsem se v pátek třináctýho zapsala do dějin
Náš obchod má dnes první narozeniny. Pravda, mohli jsme loni pomyslet na to, že ta třináctka někdy může padnout na pátek a že možná dostaneme výroční dárek v podobě kontroly z úřadu. Nepomysleli.
Kateřina Havlová
Individuální přístup aneb generace egocentriků a asociálů
V domnění, že bojujeme za práva dětí na individuální přístup, vychováváme v dobré víře rozmazlené a nepřizpůsobivé členy společnosti, kteří nebudou s ostatními umět soužít, dělat kompromisy...?
Kateřina Havlová
Jak jsem (možná) neměla pravdu
Minulý víkend na Slapech mi otevřel oči. No vlastně ne... oči jsem měla otevřené už předtím, ale to vedro vysvléklo spoustu těl téměř do naha, čímž mi přichystalo neskutečnou přehlídku rozmanitých tetování na všech možných typech (a částech) těl, až mi přecházel zrak.
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1213x