Kam se ženeš, člověče?

Žijeme v hektické době. Stresujeme se, lítáme sem a tam. A ono nám to snad navíc ještě vyhovuje!

Jasná zpráva z knihy, kterou jsem právě dočetla: Jen člověk, který má po práci minimálně stejný stres jako v ní, opravdu žije. Opravdový život je příliš vzácný, a proto je třeba každou sekundu prožít aktivně: fitko, kurz španělštiny, zážitkové výlety – jinak to prostě nejde, nechceme-li o něco přijít. Už dávno manažerujeme i veškeré své soukromí: děti, nákupy, grilování se sousedy. Jestliže se nám někdy vloudí do života chvilka klidu, například když čekáme ve frontě u pokladny v supermarketu, to se pak přestáváme kontrolovat. Některé řetězce už zareagovaly na dnešní dobu tím, že jakmile je u pokladny víc jak pět lidí, ihned otevírají pokladnu další a posílají posilu. Když neposílají, házíme po pokladní vyčítavé a vyzývavé pohledy, kdy si jako hodlá té neskutečné fronty všimnout a někoho přivolá. A tlačítko zavírající dveře je prý v každém výtahu nejohmatanější...

No a pak jdete na úřad, čekáte, čekáte, konkrétně na úřadu práce si můžete dopřát volno na celý půlden. Nejdříve několik hodin čekáte než přijdete na řadu, přičemž následně pochopíte proč – trvá třičtvrtě hodiny, než úřednice přeťuká údaje ze žádosti, kterou jste před tím podrobně vyplnili, do počítače. Koneckonců, jste nezaměstnaní, času máte přece dost. Že vám na klíně klimbá malé dítě a starší znuděně okopává židličku, vás neopravňuje spěchat.

Úřady jsou vlastně takoví průkopníci v boji za nový = normální život, nezatěžovaný stresem naší moderní, šíleně zrychlené doby. Snaží se nás vychovat k tomu, abychom přestali podléhat absurdnímu tlaku na výkon a perfekcionismus a začali si život hezky pomalu užívat.

Takže jestli se vám nechce číst chytrou příručku, jak vysadit, jak zpomalit, jak se zamyslet nad tím, co opravdu od života chcete, nebo jestli na čtení zrovna nemáte čas – zajděte si na nějaký úřad. Vždy je co vyřizovat.  A krom toho vypadnete na chvíli z nesmyslného každodenního kolotoče. Naučíte se, jak jde věci dělat opravdu, ale opravdu pomalu.

p.s. Inspirováno nedávnou návštěvou jednoho nejmenovaného úřadu a knihou Jak žít podle vlastních představ