Autentičnost památky je to, co dělá památku.

Tedy i ty schody. Na ošlapaných schodech se ještě nikdo nezabil. Střešní okno má co dělat se střešní krajinou. Tak se to nazývá. Svého času i Praze hrozilo vyškrtnutí ze seznamu, protože se právě ono "střešnooknování" příliš rozmohlo a změnilo to pohled zhora na staré čtvrtě a měnilo právě tu autentičnost. Nejde tedy jen o pohled z okna, ale i na něj. To samé je s omítkou. Pokud není pod ní nějaká zachovalá, hodnotnější, dává se přednost té poslední, která se tím stala autentická. Záleží rovněž na vzhledu domu, kolik oněch památkových prvků zůstalo zachováno.

Pokud někdo chce mít krásné zarovnané schody, budou muset být nejdříve v havarijním stavu, ale i potom se bude muset použít materiál co nejblíže původnímu.

Holt všechno nejde zabetonovat. Naštěstí.

Re: Autentičnost památky je to, co dělá památku.

Bydlím v "památkovém" domě: Okna samozřejmě nemohou být plastová, takže se natřou co nejlevněji a za krátký čas se nátěr vysype do ulice, střešní okna nelze, ale když se podmázne, najednou nikomu nevadí, dvorek nemůže být travnatý, co na tom, že slunce pálí a nájemníci se dusí. Kdysi byla (a jindy nebyla) pavlačová přístavba. Že nebude vidět z okna, že bude tma celý dlouhý den? Nevadí, my jsme si to našli na historických kresbách. A mozek by někdo nemohl používat??? Jiné neobývané památky se klidně zbourají, zásadně přestaví (zhostí se toho architekt průmyslových staveb, žádný problém) a tady instituce lpějí na prkotinách. Ale vlastně, co člověk v tomto absurdistánu může očekávat jiného, že.

Souhlasím s Vámi

Kultura za dobu českého kapitalismu, až na výjimky, je dekadentní. Vytratily se filmy, televizní inscenace, divadelní hry, estrády, koncerty,které oslovily většinu diváků napříč generacemi. Televize má x- kanálů, které vysílají v českém jazyce, ale program je většinou nevalný, navíc většinou zobrazuje násilí. A s výtvarným uměním je to tak, jak píšete. Úpadek.